česky slovensky english deutsch
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

... nejdéle existující elitní švédský regiment v třicetileté válce

Více o regimente

MODRÝ REGIMENT (Starý modrý regiment - Altblau)
nejdéle existující švédský regiment v třicetileté válce

 Podrobnosti a historické zmínky, týkající se Altblau regimentu


Složení Modrého regimentu v bitvě u Breitenfeldu v r.1631 - mušketýrů 636, pikenýrů 384, velitelů 192 - celkem 1212 mužů (tvořili součást Modré brigády společně s Červeným regimentem o celkové síle 1979 mužů).

Složení Starého Modrého regimentu (Altblau regimentu) v bitvě u Lützenu v r. 1632 (nezvykle, jen sám o sobě bez dalších regimentů, tvořil Starou Modrou brigádu – Altblau brigade) - mušketýrů 486, pikenýrů 432, velitelů 192 - celkem 1110 mužů.

Ztráty u Lützenu - celkem i s veliteli měla brigáda jen 1110 mužů, bez velitelů 918 mužů, po bitvě, bez započítání ztrát velitelů, zůstalo 331 mužů a 381 raněných. Celkem měla brigáda padlých, zraněných nebo nezvěstných 63%.
V nejkritičtější fázi bitvy útočil Altblau regiment ve středu bojiště proti velké přesile císařské pěchoty i jezdectva a bez podpory vlastního jezdectva, které bylo na pravém křídle v chaosu po smrti krále Gustava II. Adolfa, který ho předtím osobně vedl do útoku. Těžké ztráty jim také působilo Valdštejnovo dělostřelectvo, velmi dobře postavené na návrší s větrnými mlýny. Svým hrdinstvím si Altblau regiment vysloužil obdiv i u nepřítele, který někdo z tehdejších současníků vyjádřil větou: „A bojovali na tom místě, jako by zapomněli, co je to ústup a na tom místě také zemřeli.“
 

Pojmy - (počty po reformách švédského krále Gustava II. Adolfa v r.1621)

 
regiment (pluk) - 1200 mužů
brigáda - obvykle 1800 mužů (3 bataliony nebo 12 až 16 kompanií), útvar pouze na bojišti
kompanie - 150 mužů
batalion (půlregiment) - 600 mužů, útvar pouze na bojišti, později i jednotka mimo bitvu

Zdroj:
· Richard Brzezinski: The Army of Gustavus Adolphus (1 -- Infantry),
Osprey Publishing; London; 1991

· Richard Brzezinski: The Army of Gustavus Adolphus (2 -- Calvary),
Osprey Publishing; London; 1993

· Richard Brzezinski: Lützen 1632 -- Climax of the Thirty Years War,
Osprey Publishing; London; 2001


Článek na internetu:
"Staromodrý" útok na Sv. Tomáše a zmizelý student

Aby zkrotil rozpínavost Habsburků, vylodil se švédský král Gustav II. Adolf v červenci 1630 spolu s expediční švédskou armádou na baltském pobřeží Pomořan. Vojáci zatknuli své prapory do tamní písčité půdy a (jsouce z větší části negramotní) věřili, že tyto prapory jsou posvátné a ochrání je před vším nebezpečenstvím. Kromě jiných byli to vojáci žlutého regimentu - tělesné stráže krále Gustava (s českými emigranty) - a modrý pluk generála Wrangela.
Ukořistěné oděvy v Mnichově daly vzniknout novému modrému pluku, zatímco původní modrý dostal přízvisko "starý modrý" (Altblau). Za dva roky po vylodění zahynul král v bitvě u Lűtzenu, žlutý pluk byl rozbit a zůstal "starý modrý", který pak pod maršálem Torstensonem (již ve službách královny Kristýny) se potloukal po Evropě od ničeho k ničemu, až o třináct let později oblehl Brno. A spolu s ním další regimenty Gótů (jak tehdy říkali Švédům), jenže to už nebyly pluky doslova švédské, ale sebranka zverbovaná ve všech částech Německa.
Proti "starým modrým" se bránila bašta sv. Tomáše. Okolí vypadalo jinak než dnes. Především v místech od dnešní Lidické ke třídě Milady Horákové byl rybník s hrází. K rybníku ústil hluboký příkop, táhnoucí se západně od Brna. V prostoru Koliště byly vypáleny domy, aby neskýtaly úkryt útočníkům. Valy bašty dosahovaly do dnešního parku na Moravském náměstí. K náspům se táhly švédské podkopy, čas od času ničené obránci.
Velitelem bašty byl statečný poručík Jan Steissen, posádku tvořila hrst mušketýrů a rota tovaryšů vedená radním Kraussem. Zvažme úžasnou statečnost těchto civilních bojovníků proti obrovské přesile zkušených žoldáků třicetileté války. Při soustředěném útoku "starých modrých" z prostoru dnešní třídy Milady Horákové a německého pluku Mortaignovy pěchoty útočící z dnešní Lidické přispělo umdlévajícím obráncům na pomoc padesát opěšalých dragounů poručíka Pompestiho. Velké ztráty útočníků nepotvrdily heslo na praporu "starých modrých": "Se štěstím do toho, a dosáhneme vítězství!". Neměli štěstí a vítězství nedosáhli.
Na paměť krutých a krvavých bojů o tomášskou baštu stála na Kolišti blíže k tomášskému klášteru, v sousedství litinového kiosku s barometrem, pískovcová socha studenta z třicetileté války, se širákem a kordem. Stála ještě na rozhraní padesátých a šedesátých let před počátkem stavby nového divadla. Potom zmizela. Díly litinového kiosku se válely u výpadové brány na Špilberku. Ani památkáři, ani městský archiv nemají existenci této sochy dokumentovánu. Ani slovem, ani fotografií. Kdyby tedy některý ze čtenářů vlastnil kresbu, fotografii nebo pohlednici této sochy studenta, nechť je tak laskav a věnuje její reprodukci (či zapůjčí originál ke zkopírování) do redakce tohoto listu.

Zdroj:
http://www.brno-city.cz/halo-brno/text.php?clanek=144


 Výtah ze studie:

V pátek (30. června 1645) ráno Brněnští učinili výpad na dvou místech proti příkopům švédským u sv. Tomáše. Výpad se nezdařil vinou zvědavých žen, které proti přísnému zákazu Souchovu vyběhly na střechy podívat se a tím upozornily nepřítele. Pěchota, která vypadla směrem ke hřbitovu u cesty do Komína vypudila Švédy z příkopův a několik jich pobila, však jízdě, která vypadla směrem proti Hrázi, zle se vedlo. Tam švédský pluk „Altblau“ z Livonie rychle obsadil příkopy i reduty a odrazil jízdu, kterou vedl hrabě z Bubna. Tomu byl kůň zastřelen. 5 vojáků zabito a 8 těžce raněno, pročež Souches rozkázal, by se vrátili do města….

V úterý (15. srpna 1645) ….
….. brněnské tvrze sv. Tomáše hájil osvědčený Sevison s mušketýry a poručík Pompeati s 50 dragouny. Jim byla přidělena část kompanie tovaryšův a pomocníků měšťanských pod vedením radního J. Kraussa v počtu as 70 mužů, kteří byli postaveni do opevněného kláštera, na věž a na střechu chrámovou. Útok podnikl vlastní pluk Mortaignův od Nové ulice a nejlepší pluk Torstensonův zvaný „Altblau“ s německou pěchotou Rákócovou z hráze rybníka Tomášského. Útočníci za prudké střelby obhájcův s velikým důrazem vnikli do příkopu, posekali palisády a bez soucitu a ohledu na poraněné druhy své přistavovali žebříky ku hradbám. Jeden praporečník s několika vojáky vylezl až na hradbu, ale byl zabit a s druhy svými sražen do příkopu. Však Švédové tvrdošíjně podnikli druhý útok. Někteří dostali se až na obrubu hradeb, seskočili na zem a rozrazili obhájce, kteří byli přinuceni uchýliti se za dvě příčky postavené předešlého dne proti rohům, které tvořila přední zeď (cortina) s boky tvrze. V tom z opevněného kláštera přirazil Pompeati s 60 dragony a zastavil útočníky. To dodalo odvahy ostatním, že vrhli se na nepřítele s takovou odvahou, že Švédové byli donuceni vrhnouti se do příkopu za prudké střelby obhájcův. Dva hejtmani, jeden poručík a jeden praporečník byli zabiti a tři kapráli s jedním závodčím zajati. Závodí žil ještě 15 dní a vypravoval Souchovi, že Torstenson schválně podnikl útok na kolej jesuitskou, chráněnou jen studenty a měšťany, by vojsko od sv. Tomáše musilo tam na pomoc, a tím aby lehčím se stalo dobytí sv. Tomáše. Studenti s měšťany u Jesuitův však odrazili útok, a velitel u sv. Tomáše, poručík Sevison, osvědčil svou odvážnou statečnost také ten den, že nepřítele statečně odrazil. V příkopu bylo plno mrtvol, mezi nimi také jeden hejtman rodilý z Brna, kde měl sestru, syn brašnářčin, jenž při útoku byl první.

Zdroj:
ŠVÉDOVÉ U BRNA ROKU 1645.
Na základě pramenů líčí
DR. FRANTIŠEK ŠUJAN
(Otisk z Časopisu Matice moravské)
 
V BRNĚ 1898
Tiskem Moravské akciové knihtiskárny. – Nákladem vlastním.

© 2009 Altblau regiment, G66 s.r.o.     mapa stránek